Prof. MUDr. Marek Ľubušký, Ph.D., MHAProf. MUDr. Marek Ľubušký, Ph.D., MHA

Ľubušký M., Berta E., Procházka M., Marek O., Kudela M. Vývoj incidence pospunkční cefalei po spinální anestézii pro císařský řez v Olomouci v letech 2003-2004. Čas. Lék. čes., 2006, 145 (3), s. 218-222.

ÚVOD

Subarachnoidální (spinální) anestézie spočívá v aplikaci vhodného lokálního anestetika do subarachnoidálního prostoru. Lokální anestetikum blokuje přenos vzruchů nervovými strukturami a vyvolává tak kvalitní anestézii s rychlým nástupem účinku. Hlavní nevýhodou je invazivita výkonu, protože hrot jehly musí proniknout tvrdou plenou (a pavučnicí), v níž zanechá po skončení punkce otvor. Únik mozkomíšního moku do epidurálního prostoru otvorem po punkci vede k poklesu tlaku mozkomíšního moku a může vyvolat bolesti hlavy. Velikost úniku moku zásadně ovlivňují tloušťka jehly a tvar jejího hrotu.
Cílem studie byla analýza výskytu postpunkční bolesti hlavy (post-dural puncture headache - PDPH) u pacientek po císařském řezu provedeném ve spinální anestézii na gynekologicko-porodnické klinice v Olomouci v letech 2003-2004.

MATERIÁL A METODIKA

Byla provedena retrospektivní analýza výskytu postpunkční bolesti hlavy po císařských řezech vedených ve spinální anestézii v roce 2003. Následně byla přijata opatření (užití jehel Whitacre nebo Atraucan) s cílem snížit výskyt této komplikace. V roce 2004 byly již pacientky sledovány prospektivně.

VÝSLEDKY

V roce 2003 bylo provedeno ve spinální anestézii celkem 54 císařských řezů - 16,3 % (54/331). Při subarachnoidální blokádě (SAB) byly užity jehly Quincke 22G - 35,2 % (19/54), Quincke 25G - 50 % (27/54), Atraucan 26G - 14,8% (8/54). Postpunkční cefalea se vyskytla v 9 případech - 16,6 % (9/54) (22G - 7x, 25G - 2x), k nástupu potíží došlo s odstupem 24 - 65 hodin po výkonu (medián 41,7). V 7 případech - 77,7 % (7/9) - 12,9 % (7/54) (22G - 5x, 25G- 2x) bylo nutno provést epidurální "krevní záplatu" (epidural blood patch - EBP), výkon byl proveden s odstupem 7 - 45 hodin po nástupu potíží (medián 28,4). Věk pacientek při porodu byl 22 - 43 let (medián 29,3).
V roce 2004 bylo provedeno ve spinální anestézii celkem 36 císařských řezů - 8,4% (36/426). Při SAB byly užity jehly Whitacre 27G - 63,9 % (23/36), Atraucan 26G - 13,9 % (5/36), Quincke 25G - 11,1 % (4/36), Quincke 22G - 11,1 % (4/36). Postpunkční cefalea se vyskytla ve 3 případech - 8,3 % (3/36) (25G - 1x, 22G - 2x), k nástupu potíží došlo s odstupem 24 - 54 hodin po výkonu (medián 36,0). Epidurální "krevní záplatu" nebylo nutno provést. Věk pacientek při porodu byl 22 - 39 let (medián 28,5).
Analýzu výskytu postpunkční bolesti hlavy s event. nutností provést epidurální "krevní záplatu" ve vztahu k typu jehly užité při subarachnoidální blokádě ukazují tab. 1 a 2. Celkovou incidenci PDPH a EPH v letech 2003-2004 zobrazují graf. 1 a 3. Zastoupení jednotlivých typů jehel užitých při SAB udávají graf. 2 a 4. Vzhledem k velikosti souboru nebylo možno provést podrobnější statistické zhodnocení.

DISKUSE

Charakteristika postpunkční bolesti hlavy
Postpunkční bolest hlavy (postpunkční cefalea, post-dural puncture headache, PDPH) vzniká následkem perforace dury mater a arachnoidei. Tato perforace vzniká nejčastěji záměrnou punkcí subarachnoidálního prostoru při provedení subarachnoidální blokády. Vzácněji se může vyskytnout i po epidurální blokádě, zde však perforace dury mater není záměrem, naopak jde o komplikaci při zavádění epidurální Tuohyho jehly.
Postpunkční bolest hlavy má charakteristické vlastnosti, kterými se odlišuje od jiných typů bolesti hlavy v poporodním období (až 39% rodiček uvádí po porodu bolesti hlavy, které nesouvisí s punkcí tvrdé pleny) (1). Postpunkční bolest hlavy se rozvíjí nejčastěji s odstupem několika dní po punkci tvrdé pleny. V 90 % případů dochází k nástupu obtíží do 3 dnů (2) a v 66 % se objeví již do 48 hodin (3). Výjimečně se může cefalea objevit s odstupem 5-14 dní či okamžitě po punkci, zde je však třeba pomýšlet na další možné příčiny. Délka trvání obtíží se popisuje od několika hodin do několika měsíců, velmi vzácně mohou bolesti přetrvávat. Potíže mají největší intenzitu v průměru 4 dny, pak bolesti zpravidla spontánně, avšak pomalu odezní (v 72 % případů do 7 dnů) (4, 5).

Etiopatogeneze postpunkční bolesti hlavy
Postpunkční bolest hlavy má poměrně složitou a multifaktoriální etiologii. Za normálních okolností se mozek i mícha "vznášejí" v mozkomíšním moku uzavřeném v obalu mozkomíšních plen. Takto je CNS spolehlivě chráněn před mechanickými inzulty. Normální tlak mozkomíšního moku v lumbální oblasti činí 5-15 cm H20 (0,5-1,5 kPa), měřeno vleže, ve stoje překračuje 40 cm H20 (4 kPa). Naproti tomu tlak v epidurálním prostoru zůstává v případě obou poloh prakticky nezměněn a je téměř shodný s tlakem atmosférickým. Je tedy zřejmé, že za normálních okolností existuje mezi subarachnoidálním a epidurálním prostorem poměrně značný tlakový gradient.
Základní příčina postpunkční bolesti hlavy spočívá v perforaci míšních obalů a následném úniku mozomíšního moku do epidurálního prostoru. To vede ke snížení tlaku mozkomíšního moku (6), protože mozkomíšní mok uniká rychleji (až 4,5 ml/s) než probíhá jeho tvorba (0,35 ml/min), zejména je-li při punkci použita jehla o průměru větším než 25G (7, 8).
Rychlé zmenšení objemu mozkomíšního moku má vliv na mozkovou tkáň. Dochází k trakci anatomických struktur (intrakraniální cévy, nervy a tentorium), což způsobuje bolest. Změnami napětí tentoria dochází k iritaci n. trigeminus, n. abducens, n. glossopharyngeus, n. vagus a event. prvních tří krčních nervů.
Dalším možným zdrojem bolesti je cévní dilatace v intrakraniální oblasti. Intrakraniální tlak v neměnném, kostmi lebky vymezeném intrakraniálním prostoru je určen součtem objemů tří kompartmentů: krve (5-8 % objemu), nervové tkáně (85 % objemu) a mozkomíšního moku (7-10 % objemu). Vyjdeme-li z Monroe-Kellieho doktríny (6) je součet těchto objemů konstantní. Snížení objemu mozkomíšního moku tedy vyvolá reflexní dilataci mozkových cév, což vede k dráždění perivaskulárních nociceptivních receptorů a vzniku bolesti, která svým charakterem připomíná migrénu (6).

Klinický obraz postpunkční bolesti hlavy
Postpunkční bolest hlavy bývá lokalizována okcipitálně, obvykle se šíří symetricky frontálně a výrazně se zhoršuje vertikalizací. Právě zhoršení obtíží při vertikalizaci je conditio sine qua non pro diagnózu postpunkční bolesti hlavy. Úleva nastává vleže, přičemž většina postižených žen udává, že podobnou bolest hlavy ještě nezažila (9). Dalšími, již méně specifickými symptomy, mohou být nauzea, vomitus, vertigo, poruchy vidění (5) a sluchu (10), reflexní spasmus krčního a zádového svalstva, pseudomeningismus, deprese, parestézie a bolesti končetin (11).

Specifika postpunkční bolesti hlavy v peripartálním období
Incidence postpunkční bolesti hlavy u těhotných žen a u žen v šestinedělí je zhruba 2x vyšší než u ostatní populace (12). Vyšší incidence je způsobena multifaktoriálními vlivy, ale jako hlavní rizikové faktory se jeví především ženské pohlaví a nízký věk rodiček. Ženy v peripartálním období jsou navíc náchylnější ke změnám intravaskulárního objemu a k dehydrataci (krevní ztráta, omezený příjem tekutin v průběhu porodu, zvýšená diuréza po porodu), mají sklon k nauzei a ke zvracení. Uvedené faktory způsobují pomalejší regeneraci mozkomíšního moku. Během porodu přechodně stoupá intratekální tlak. Zvýšený abdominální tlak během těhotenství vede k vyšší distenzi epidurálních cév, což způsobuje vzestup tlaku v epidurálním prostoru a jeho zmenšení. Po porodu, po odlehčení tlaků na cévní systém v dutině břišní, objem krve v epidurálních cévách klesá. Tím klesá i tlak v epidurálním prostoru a zvyšuje se gradient tlaků mezi intra a extradurálním prostorem, což může únik moku rovněž nepříznivě ovlivnit.

Incidence postpunkční bolesti hlavy v peripartálním období
Incidence postpunkční bolesti hlavy závisí především na typu jehly (tvaru hrotu a průměru jehly) užité při punkci subarachnoidálního prostoru(13), na věku a pohlaví pacienta (rizikovými faktory jsou nízký věk a ženské pohlaví) (14) a na erudici anesteziologa (2, 15). Zásadní vliv na incidenci postpunkční bolesti hlavy po spinální anestézii v peripartálním období má užití jehel s malým průměrem, které zanechávají takový otvor v dura mater, který nevede ke klinicky významnému úniku likvoru. Na druhou stranu jehly o průměru 29G a menší jsou zatíženy vyšším procentem selhání při aplikaci subarachnoidální blokády a jejich užití je technicky obtížnější (16, 17, 18). S ohledem na rovnováhu mezi rizikem vzniku postpunkční bolesti hlavy a možností technického selhání při zavádění jehly do spinálního prostoru se jeví jako optimální průměr 25G, 26G a 27G (19).
Podle tvaru hrotu rozeznáváme jehly s řezacím hrotem "cutting bevel needles" (Quincke) a hrotem tužkovitým "pencil point needles" (Sprotte, Whitacre), které pronikají skrz dura mater s menším rizikem vzniku defektu vedoucího k rozvoji postpunkční bolesti hlavy (7). Nevýhodou jehel typu "pencil point" s lokalizací otvoru na straně ve vzdálenosti více než 0,5 mm od hrotu je častější výskyt parestezií (20). Příčinou je zřejmě právě vzdálenost otvoru od hrotu, protože hrot jehly je nutno zavést minimálně 0,5 mm do subarachniodálního prostoru, než se otvor dostane do kontaktu s likvorem. Přitom může hrot jehly snáze způsobit podráždění v oblasti cauda equina. Ve prospěch této hypotézy svědčí i méně častý výskyt parestézií při použití jehel s krátkým zešikmením hrotu a jehel typu Atraucan (20), které se navíc snáze zavádějí do subarachnoidálního prostoru a mají rovněž nízkou incidenci postpunkční bolesti hlavy (20).
Morfologii hrotů jehel užívaných při SAB demonstruje obr. 1. Incidenci postpunkční bolesti hlavy v závislosti na typu jehly užité při spinální anestezii pro císařský řez nebo v bezprostředním poporodním období přehledně zobrazuje tab. 3.
Ostatní faktory jako např. orientace hrotu při průniku skrz dura mater ovlivňují incidenci postpunkční bolesti hlavy méně významně. Nicméně četné klinické a laboratorní studie podporují hypotézu, že orientace zešikmení hrotu při užití jehel typu "cutting bevel needle" (Quincke) rovnoběžně s podélně probíhajícími kolagenními vlákny dura mater (21, 22) vede k protětí menšího počtu vláken. Důsledkem je menší otvor v dura mater s nižším rizikem úniku mozkomíšního moku a rozvoje postpunkční bolesti hlavy. Novější studie anatomie tvrdé pleny však nepopisují longitudinální orientaci jejích vláken, popisují několik vrstev vláken z nichž každá obsahuje kolagenní i elastická vlákna bez specifické orientace (23, 24).

Terapie
Vznikne-li postpunkční bolest hlavy, je nutné aby lékař s pacientkou pohovořil a srozumitelně jí vysvětlil pravděpodobnou příčinu potíží, možnosti léčby a prognózu. Konzervativní postup je metodou první volby. Symptomy se zmenšují uložením nedělky do vodorovné polohy. Pacientka obvykle sama takovou polohu vyhledává. Vodorovná poloha sice obtíže zmírňuje, ale nemá preventivní ani terapeutický efekt (25). Dalšími kroky jsou perorální a intravenózní hydratace s cílem stimulovat tvorbu mozkomíšního moku (infuze krystaloidů cca 30 ml/kg tělesné hmotnosti na 3-4 hodiny) a farmakologická léčba. Symptomaticky je možné podat analgetika (paracetamol, nesteroidní antiflogistika - NSAID, ev. opioidy), případně antiemetika. Léčivem se specifičtějším účinkem je zejména kofein v dávce 300 – 500 mg 2x denně intravenózně nebo perorálně. (26, 27). Toto centrální stimulans způsobuje mimo jiné cerebrální vazokonstrikci. Jeho klinický efekt je však natolik sporný, že jeho užití bylo i vzhledem k možným vedlejším účinkům vesměs opuštěno. Některé studie uvádějí účinnost komprese břicha pevným obvazem na dobu 24 hodin (28). Zvýšení intraabdominálního tlaku se přenáší i do epidurálního prostoru a může vést ke zmírnění bolestí hlavy. Tento mechanický manévr je však pro nedělku značně nepohodlný až nepříjemný, komplikuje i péči o dítě a zejména představuje zvýšené riziko trombembolie ze sníženého žilního návratu. V praxi se téměř nepoužívá.
Pokud nenastane do 2-3 dnů zlepšení je nutno stav léčit aktivně. Úpravy tlaku mozkomíšního moku je možné dosáhnout zvýšením tlaku v epidurálním prostoru aplikací autologní krve (epidural blood patch). Výkon spočívá v podání asi 20-30 ml čerstvé krve bez protisrážlivých činidel do epidurálního prostoru nejlépe v místě předchozí neúspěšné punkce. Úspěšnost zákroku je 70-98 % (29). Úleva bývá okamžitá a trvalá, výjimečně je nutno výkon opakovat. Vynikající účinnost této metody spočívá v rychlém zvýšení tlaku v epidurálním prostoru, ve vyrovnání tlakového spádu a v trvalém zakrytí otvoru v tvrdé pleně koagulovanou a později organizovanou krví. Kontraindikace "krevní záplaty" představuje septikémie nebo lokální infekce v místě vpichu, poruchy koagulace a akutní rozvoj neurologických poruch míchy. Na druhé straně je možné výkon úspěšně provést i u HIV pozitivních pacientek (30). Podání "krevní záplaty" není kontraindikací pro podání epidurální nebo subarachnoidální analgézie/anestézie v pozdějším období (31). Krev se z epidurálního prostoru resorbuje za několik dní a nezanechává v místě aplikace téměř žádné změny. Dlouhodobé komplikace jsou ojedinělé.
Nejsou-li přítomny kontraindikace je spinální anestézie v případě císařského řezu metodou volby. Preference celkové anestézie v našem souboru pacientek byla částečně podmíněna opatřeními v pooperačním období. Zejména klid na lůžku po dobu 24 hodin po spinální anestézii byl pro rodičku z praktického hlediska nevhodný. Je navíc dostatečně prokázáno, že časná mobilizace pacientky nevede ke zvýšení incidence postpunkční bolesti hlavy (32). Vysoká četnost této komplikace byla dalším důvodem preference celkové anestézie. Hlavním opatřením vedoucím ke snížení její incidence ve druhém sledovaném období bylo užití optimálních typů jehel (průměr, tvar hrotu).

ZÁVĚR

Incidence postpunkční bolesti hlavy u těhotných žen a u žen v šestinedělí je významně vyšší než u ostatní populace. Punkce subarachnoidálního prostoru vhodnými jehlami a dostatečná erudovanost anesteziologa vedou ke snížení incidence postpunkční cefalei u císařských řezů prováděných ve spinální anestézii.

LITERATURA

  1. Stein, G., Morton, J., Marsh, A., Collins, W., Branch, C., Desaga, U., Ebeling J. Headaches after childbirth. Acta Neurol. Scand, 1984, 69, p. 74-79.
  2. Reynolds, F. Dural puncture and headache. Br. Med. J., 1993, 306, p. 874-876.
  3. Leibold, R. A., Yealy, D. M., Coppola M., Cantees, K. K. Post-dural-puncture headache: charakteristics, management, and prevention. Ann. Emerg. Med, 1993, 22, p. 1863-1870.
  4. Costigan, S. N., Sprigge, J. S. Dural puncture: the patients' perspective. A patient survey of cases at a DGH maternity unit 1983-1993. Acta Anaesthesiol. Scand., 1996, 40, p. 710-714.
  5. Vandam, L. D., Dripps, R. D. Long-term follow up of patients who received 10098 spinal anesthetics. JAMA, 1956, 161, p. 586-591.
  6. Grant, R., Condon, B., Hart, I., Teasdale, G. M. Changes in intracranial CSF volume after lumbar puncture and their relationship to post-LP headache. J. Neurol. Neurosurg. Psychiatry, 1991, 54, p. 440-442.
  7. Cruickshank, R. H., Hopkinson, J. M. Fluid flow through dural puncture sites. An in vitro comparison of needle point types. Anaesthesia, 1989, 44, p. 415-418.
  8. Ready, L. B., Cuplin, S., Haschke, R. H., Nessly, M. Spinal needle determinants of rate of transdural fluid leak. Anesth. analg., 1989, 69, p. 457-460.
  9. Weir, E. C. The sharp end of the dural puncture. Br. Med. J., 2000, 320, p. 127-128.
  10. Lybecker, H., Andersen, T. Repetitive hearing loss following dural puncture treated with autologous epidural blood patch. Acta Anaesthesiol. Scand., 1995, 39, p. 987-989.
  11. Schabel, J. E., Wang, E. D., Glass, P. S. Arm pain as an unusual presentation of postdural puncture intracranial hypotension. Anesth. Analg., 2000, 91, p. 910-912.
  12. Pařízek, A. a kol. Porodnická analgézie, Grada Publishing, 2002, s. 303.
  13. Dittman, M., Schafer, H. G., Ulrich, J., Bodn-Taylor, W. Anatomical re-evaluation of lumbar dura mater with regard to postspinal headache. Effect of dural puncture. Anaesthesia, 1988, 43, p. 635-637.
  14. Flaatten, H., Rodt, S. A., Rosland, J., Vamnes, J. Postooperative headache in young patients after spinal anaesthesia. Anaesthesia, 1987, 42, p. 202-205.
  15. Dittman, M., Schafer, H. G., Renkl, F., Greve, I. Spinal anaesthesia with 29 gauge Quincke point needles and post-dural puncture headache in 2378 patients. Acta Anaesthesiol. Scand., 1994, 38, p. 691-693.
  16. Flaatten, H., Rodt, S. A., Vamnes, J., Rosland, J., Wisborg, T., Koller, M. E. Postdural puncture headache. A comparison between 26-gauge and 29-gauge needles in young patients. Anaesthesia, 1989, 44, p. 147-149.
  17. Geurts, J. W., Haanschoten, M. C., van Wijk, R. M., Kraak, H., Besse, T. C. Post-dural puncture headache in young patients. A comparative study between the use of 0.52 mm (25-gauge) and 0.33 (29-gauge) spinal needles. Acta Anaesthesiol. Scand., 1990, 34, p. 350-353.
  18. Hoskin, M. F. Spinal anaesthesia - the current trend towards narrow gauge atraumatic (pencil point) needles. Case reports and review. Anaesth. Intens. Care, 1998, 26, p. 96-106.
  19. Kang, S. B., Goodnough, D. E., Lee, Y. K., et al. Comparison of 26-G and 27-G needles for spinal anesthesia for ambulatory surgery patients. Anesthesiology, 1992, 76, p. 734-738.
  20. Sharma, S. K., Gambling, D. R., Joshi, G. P., Sidawi, J. E., Herrera, E. R. Comparison of 26-gauge Atraucan and 25-gauge Whitacre needles: insertion characteristic and complications. Can. J. Anaesth., 1995, 42, p. 706-710.
  21. Green, H. M. Lumbar puncture and the prevention of post puncture headache. JAMA, 1926, 86, p. 391-392.
  22. Patin, D. J., Eckstein, E. C., Harum, K., Pallares, V. S. Anatomic and biomechanical properties of human lumbar dura mater. Anesth. Analg., 1993, 76, p. 535-540.
  23. Fink, B. R., Walker, S. Orientation of fibers in human dorsal lumbar dura mater in relation to lumbar puncture. Anesth. Analg., 1989, 69, p. 768-772.
  24. Reina, M. A., de Leon-Casasola, W. A., Lopez, A. , De Andres, J., Martin, S., Mora, M. An in vitro study of dural lesions produced by 25-gauge Quincke and Whitacre needles evaluated by scanning electron microscopy. Reg. Anest. Pain. Med., 2000, 25, p. 393-402.
  25. Jones, R. J. The role of recumbancy in the prevention and treatment of postspinal headache. Anesth. Analg., 1974, 53, p. 788-795.
  26. Sechzer, P. H. Post-spinal anesthesia headache treated with caffeine. Evaluation with demand method Part II. Curr. Ther. Res., 1979, 26, p. 440-448.
  27. Sechzer, P. H., Abel, L. Post-spinal anesthesia headache treated with caffeine. Evaluation with demand method Part I. Curr. Ther. Res., 1978, 24, p. 307-312.
  28. Mosavy, S. H. Shafei, M. Prevention of headache consequent upon dural puncture in obstetric patient. Anaesthesia, 1975, 30, p. 807-809.
  29. Crawford, J. S. Experiences with epidural blood patch. Anaesthesia, 1980, 35, p. 513-515.
  30. Tom, D. J., Gulevich, S. J., Shapiro, H. M., Heaton, R. K., Grant, I. Epidural blood patch in the HIV-positive patient. Review of clinical experience. San Diego HIV Neurobehavioral Research Center. Anesthesiology, 1992, 76, p. 943-947.
  31. Hebl, J. R., Horlocker, T. T., Chantigian, R. C., Schroeder, D. R. Epidural anesthesia and analgesia are not impaired after dural puncture with or without epidural blood patch. Anesth. Analg., 1999, 89, p. 390-394.
  32. Spriggs, D. A., Burn, D. J., French, J., Cartlidge, N. E., Bates, D. Is bed rest useful after diagnostic lumbar puncture? Postgrad. Med. J., 1992, 68, p. 581-583.
  33. Vallejo, M. C., Mandell, G. L., Sabo, D. P., Ramanathan, S. Postdural puncture headache: a randomized comparison of five spinal needles in obstetric patients. Anesth. analg., 2000, 91, p. 916-920.
  34. Ross, A. W., Greenhalgh, C., McGlade, D. P., et al. The Sprotte needle and post-dural puncture headache following caesarean section. Anaesth. Intens. Care, 1993, 21, p. 280-283.
  35. Sears, D. H., Leeman, M. I., Jassy, L. J., O'Donnel, L. A., Allen, S. G., Reisner, L. S. The frequency of postdural puncture headache in obstetric patients: a prospective study comparing the 24-gauge versus the 22-gauge Sprotte needle. J. Clin. Anesth., 1994, 6, p. 42-46.
  36. Hopkinson, J. M., Samaan, A. K., Russell, I. F., Birks, R. J., Patrick, M. R. A comparative multicentre trial of spinal needles for caesarean section. Anaesthesia, 1997, 52, p. 1005-1011.
  37. Campbell, D. C., Douglas, M. J., Pavy, T. J., Merrick, P., Flanagan, M. L., McMorland, G. H. Comparison of the 25-gauge Whitacre with the 24-gauge Sprotte spinal needle for elective Caesarean section: cost implications. Can. J. Anaesth., 1993, 40, p. 1131-1135.
  38. Pan, P. H., Fragneto, R., Moore, C., Ross, V. Incidence of postdural puncture headache and backache, and success rate of dural puncture: comparison of two spinal needle disigns. South Med. J., 2004, 97, p. 359-363.
  39. Turnbull, D. K., Shepherd, D. B. Post-dural puncture headache: pathogenesis, prevention and treatment. Br. J. Anaesth., 2003, 91, p. 718-729.

Zkratky
EBP - epidurální "krevní záplata" (epidural blood patch)
NSAID - nesteroidní antiflogistika
PDPH - postpunkční bolest hlavy (post-dural puncture headache)
SAB - subarachnoidální blokáda

Příloha
Obr. 1. Morfologie hrotů jehel užívaných při SAB
Tab. 1. Incidence postpunkční cefalei (PDPH) v závislosti na průměru a typu jehly užité při spinální anestézii v roce 2003; EBP - epidurální "krevní záplata"
Tab. 2. Incidence postpunkční cefalei (PDPH) v závislosti na průměru a typu jehly užité při spinální anestézii v roce 2004; EBP - epidurální "krevní záplata"
Tab. 3. Incidence postpunkční cefalei (PDPH) v závislosti na průměru a typu jehly užité při spinální anestézii v peripartálním období; EBP - epidurální "krevní záplata"; SC - císařský řez
Graf 1. a 2. 2003 - incidence postpunkční cefalei (PDPH) po spinální anestézii (SAB) pro císařský řez a zastoupení jednotlivých typů jehel užitých při výkonu; EBP - epidurální "krevní záplata"
Graf 3. a 4. 2004 - incidence postpunkční cefalei (PDPH) po spinální anestézii (SAB) pro císařský řez a zastoupení jednotlivých typů jehel užitých při výkonu; EBP - epidurální "krevní záplata"

Pozn.: Tabulky, grafy a obrázky naleznete v souboru Formát PDF ».



ULTRAZVUK V PORODNICTVÍ A GYNEKOLOGII | portál Sekce ultrazvukové diagnostiky ČGPS ČLS JEP
Fulltextové vyhledávání
 

Kontakt

Prof. MUDr. Marek Ľubušký, Ph.D., MHA

CENTRUM FETÁLNÍ MEDICÍNY
Porodnicko - gynekologická klinika
Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta
Fakultní nemocnice Olomouc
I. P. Pavlova 6, 77520 Olomouc
Tel: +420 585 852 785
Mobil: +420 606 220 644
E-mail: marek@lubusky.com
Web: www.lubusky.com